Vánoční zpívání
Dne 22.12.2010 se konal jako již tradičně Vánoční koncert našeho pěveckého sboru. Letos jsme ho však inovovali o spoustu zajímavých prvků. Tím nejdůležitějším bylo, že jsme nezpívali ani v tělocvičně, ani ve vstupní hale, ale na naší „domovské základně“, učebně UHv. Myslím, že toto rozhodnutí prospělo všem, protože v tělocvičně na tom byla akustika špatně. Navíc i mně se zdál letošek lepší, a to nejen díky změně prostředí.
Letos jsme to též pojali jako výstup oborového týdne „Canzona pospolu“. Sice jsme tam nebyli všichni, ale i tak jsme si krásně zazpívali.
Hodně záleželo i na výběru písní. S holkama jsme secvičily 3 anglické písně, přidaly jsme ještě tři české písničky a jednu africkou, kterou jsme zpívali na česko-franské dílně sborového zpěvu.
První koncert v 9 hodin byl jen takový na zahřátí, zpívali jsme jen pro pár lidí z nějakých oborových týdnů. Druhý koncert byl opět spíš jen pro malou skupinku lidí, ale jelikož p. Opekarová odešla se kouknout na streetdance, tak jsme toho využili a zkoušeli jsme si veřejně zpívat překvapení.
Jaké že překvapení? Jako odměnu pro p. Opekarovou, za to, co pro nás všechno dělá a vůbec, jsme se rozhodli nejen koupit dárek (housle z čokolády), ale také jsme na tajných zkouškách (bylo jich velmi poskrovnu) secvičit píseň Marie od Tomáše Kluse.
Poté už začaly chodit jednotlivé třídy. Koncert se povedl. Takovéto obyčejné koncerty se stále stejnými písničkami jsme odzpívali 3. Pak jsme se mezi sebou domluvily, že už by bylo načase zakončit předposlední vystoupení tím překvapením. Paní Opekarová měla velkou radost, dokonce takovou, že i jako tečku za celým vystoupením jsme jí přidaly ještě jednou Marii.
Celkově hodnotím letošní koncert jako povedený, protože byl v mnoha směrech jiný. Volili jsme zajímavé písničky, nedali jsme se odradit ani časovým presem a hlavně, všechno to bylo tak spontánní a s radostí, až jsem i já musela usoudit, že se to povedlo.
Za Canzonu - Anička